Citát
|
„Bylo by směšné, kdyby o vztahu České republiky a Ruské federace rozhodovala míra levicovosti či pravicovosti politických stran zastoupených v českém parlamentu. Náš vztah k Rusku nemůže kolísat podle výsledku těch či oněch voleb. Rusko považujeme za významného partnera, a proto musí v našich vzájemných vztazích existovat jistá míra rozumné stability.“
Václav Klaus
|
Země jako Jižní Korea, Japonsko nebo Čína se tak pro ně z pohledu národních zájmů Spojených států staly důležitějšími než země Evropy.
Nechci tady dělat exkurze do historie a vracet se k tomu, co jsem zde říkal o masarykovských idejích, ale prostě pro mě, pro poslance českého parlamentu žádný quasi stát Kosovo neexistuje a nemohu pro něj hlasovat.
EU po francouzském avízu skutečně uvalila embargo na dovoz íránské ropy. Náš evropský věrozvěst Schwarzenberg podepsal a moudře zamudroval: „Doufejme, že sankce budou mít žádoucí účinek. Ve skutečnosti ovšem nevíme úplně, jaký to bude mít výsledek na ceny ropy a tak dále.“
Pokud jde o export, tak je to zcela jasné a hovoří o tom dnes už každý, včetně samotných exportérů i ekonomických expertů. Je správné, že exministr Kocourek i současný ministr průmyslu Kuba říkají, že Česká republika musí diverzifikovat své portfolio zahraničního obchodu. Vyvážíme 85 procent veškerého exportu na evropské trhy a tak to dál nejde. Německo vyváží na evropské trhy třeba jenom 66 procent, takže my se musíme dostat někam na německou úroveň. Určitě to nebude záležitost jednoho roku. Musí tady být dlouhodobá strategie. A to je věc, bez které nemůžeme ekonomicky přežít. Nemůžeme si dovolit jednostrannou závislost na eurozóně a zejména na Německu.
Znovuožívající Rusko neohrožuje žádný životní zájem Spojených států. Je však hrozbou pro jakési „Americké impérium“, které si o sobě myslí, že se mu dostalo od Boha právo nasadit americké vojenské síly na zadní dvorek nebo přední verandu Matičky Rusi.
Kdo vládne v Abcházii a Jižní Osetii, to přece vůbec není naše starost. A proč po tom praštěném Saakašviliho dobrodružství neumožnit obyvatelům těchto provincií, aby sami v plebiscitu uspořádaném Spojenými národy nebo Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě rozhodli o své budoucnosti?
Dnes tu máme Germány a jejich bratry Anglosasy opět. Jdou na nás samozřejmě v rukavičkách. (I ti Němci pouštěli k popravám hudbu, nebo aspoň motory náklaďáků, aspoň pokud stačila kavkazská nafta.) Železnou rukavicí dřou zatím jen zlobivé národy – Afghánce, Iráčany, Libyjce, a ovšem také Srby...
Havel, jako údajný humánní člověk a státník, který bojuje proti nesprave-dlnostem, který pozval za čínských protestů do Česka Dalaj-Lamu, který se tolik staral o disidenty v Číně a Barmě, který tolik mluvil o etice, o utrpení nevinných a jehož heslem kdysi bylo za sametové revoluce v 1989 „pravdou a láskou proti lži a nenávisti“, ten člověk se měl snažit nalézt pravdu uprostřed různých protisrbských lží, měl alespoň něco říct o kolektivní nespravedlnosti a o kolektivním trestání celého srbského národa.
Pro ostudu Němců před všemi členy EU byl v r.2008 prosazen zákaz používání srbštiny v klášteře Mariina Hwyězda v Pančicích, kde abatyše byla uvědomělá Lužická Srbka, stejně jako většina sester a personálu. V celé Lužici byly z vedení národnostních spolku a institucí vyměňovány osoby s národnostním cítěním a nahrazovány Němci nebo kolaboranty.
Kdyby stál v čele Británie v roce 1940 někdo jiný než Churchill, tak kdo ví, jak by se vyvíjela situace dál. Měl odvahu postavit se tváří v tvář hrozícímu nebezpečí. Této věci si vážím. Dnes Evropa prožívá krizi lidí v politice. Dneska to jsou velice směšné figurky, jako je například francouzský prezident Sarkozy. Churchill byl muž, který se ve správné době postavil na správné místo.
Zato my, Češi, vlastenci a zastánci republiky potřebujeme prezidenta, jako byl TGM, Beneš, Svoboda či Klaus. Prezidenta hájícího sociálně vyrovnaný stát, kde nebude hrstka miliardářů nadřazena milionům proletářů,bezzemků a bezdomovců. Prezidenta hájícího rovné postavení republiky uvnitř unie a když nebude rovnost zachována, tak požadujícího vystoupení a neutralitu.
Prezidenta,který obhájí národní svébytnost, tradice a všechny atributy republiky vůči velmocím. Prezidenta,který nesleduje lokajskou politiku vůči ani jedné velmoci, ale který usiluje o evropský koncert malých národů zrovnoprávněných s velkými. Prezidenta, bránícího stát proti vyprodání do ciziny.
V prosincové studii z roku 2005, nazvané „Příliš mladý k umírání“, Světová banka popisuje demografickou devastaci Ruska, jehož populace poklesla za patnáct let o sedm procent na 143 milionů Podle populačního průzkumu (odhadu) OSN z roku 2005, zmizí do roku 2050 padesát dva milionů Rusů a Ukrajinců ( více než jeden ze čtyř – každý čtvrtý) z povrchu zemského. Slovanská rasa zaniká.
Krytá demonstracemi zasáhla druhá skupina vyvolávající násilné incidenty, proti kterým musela zasáhnout policie a armáda. Demonstrace byly provázeny předem připravenou dezinformační kampaní. Ve druhé fázi došlo k vystupňování chaosu, na kterém se nejzáslužněji podílela média.
Z pohledu diplomacie moci jsou záběry vražedných maniaků mrzačících libyjského vůdce jasným poselstvím vyslaným těmi, kdo za invazí a okupací stojí. Není nijak těžké smysl těchto vysílaných mediálních obrazů pochopit. Ten vzkaz zní asi takto: "Takto dopadne ten, kdo nám bude vzdorovat. Nepokoušejte se proti nám bojovat. Podrobte se a vzdejte se nám. Pohleďte, zde byla nejmocnější africká země pod silným vůdcem a s velkými ambicemi, a přesto podlehla naší síle. Vláda je naše, uznejte naší svrchovanost."
Senátor Severočechů.cz Jaroslav Doubrava, který je znám svými dobrými kontakty v Číně a který i na půdě Senátu připravuje sdružení česko-čínského přátelství, míní na rozdíl od Davida Šeicha, že Čína je českým výrobkům otevřená. „Několikrát jsem v Číně byl a vím, že by tam o naše výrobky zájem měli. To bychom ale neměli dělat hloupá prohlášení s Dalajlámou a podobně. Stejně tím nic nedokážeme a Čínu to dráždí. Také se mě tam na to ptali. Stejně tak je hloupé dráždit Rusko, se kterým také můžeme zlepšovat obchodní vztahy," říká senátor Doubrava.
Autor:
Editor | Publikováno: 15.1.2012 | Rubrika:
Video
Film ULOUPENÉ KOSOVO, který názorně a reálně ukazuje, jak může dopadnout stát, ve kterém získá majoritu nějaká národnostní menšina z kulturně odlišného prostředí. Pikantností tohoto filmu je fakt, že ačkoli je natočen Českou televizí, nebyl po zásahu cenzorky nikdy odvysílán. Šiřte tento film, upozorněte na něj své přátele a známé. Bombardujte dotazy Českou televizi, jak je možné, že utrácí koncesionářské poplatky za cenzurování názorově nekorektních filmů.
279 článků (19 stránek, 15 článků na stránku)