Znáte někoho podobného, kdo by se stal čestným občanem šestnácti měst v Česku a na Slovensku...? Kromě prezidenta Havla... Dajan Bojanovič Murzin se narodil 20. ledna 1921 (o den a 26 let dřív než já) ve vsi Staré Balkyly v Baškirské autonomní republice SSSR. Měl velké partyzánské zkušenosti z Litvy a Moldavska, které po 22. červnu 1941 obsadili Němci. Když mě s ním po řadě let po válce seznámila Helena Mičkalová z Velkých Karlovic, netušil jsem, kdo stojí přede mnou. Znal jsem ho jako legendu s mohutným plnovousem. Zatímco já ho měl, on byl oholený. Ale oči pod hustým a výrazným obočím pořád plné nedůvěry. Byla to nedůvěra, mnohými označována za plachost a stydlivost. To že by byl Murzin, který byl 20. 5. 2006 jako hlavní host pozván do Hošťálkové, kde se setkal i se svojí dcerou...?

Přežil přece lesní partyzánštinu. Zimu, hlad, na těle věčně promočenou uniformou. A hlavně všude přítomný nepřítel. Už tenkrát věděl, že spousta Čechů jsou udavači a zvrhlí konfidenti. Bojoval i za ně, když "odevzdali" své pohraniční pevnosti Hitlerovi, který vypsal na Murzina odměnu dva miliony říšských marek. Ten strach a patologickou ostražitost jsem z něho cítil i po desítkách let po válce. Pomohl ji vyhrát, přesto ho sovětská vojenská kontrarozvědka Smerš vzala už v roce 1945 do parády. Po válce byl major Murzin v nemilosti komunistického vedení a měl nařízeno zdržovat se pouze v místě bydliště. Tento stav "domácího vězení" byl zrušen na počátku šedesátých let. Přesto nebyl poctěn ani jedním sovětským metálem...

"Když jsem byl po válce pozván na léčení do Karlových Varů, cítil jsem se děsně. Pořád ve střehu. V lese se dalo skrýt, zahrabat pod zem, ale ve městě nic nešlo. Pak jsem uslyšel pro mě proradnou němčinu a začal jsem řvát jako posedlý: Davajtě mi samopal, nepřítel, vrag, musím je postřílet... Vyděšení Němci z  NDR se rozeběhli na všechny strany a moji čeští soudruzi měli co dělat, aby mě udrželi..." řekl mi a skoro se té taškařici pár roků (vznik NDR - 7. října 1949 - pozn. autora) po válce ani nezasmál.

Čtěte také:

Den osvobození - osmý nebo devátý květen? V povinné snaze vymazat z paměti všechno ruské nezapomínejme zásluh Rudé armády

Helena byla moje sestřenice, před půl rokem zemřela. Doma jí zůstalo několik kufrů plných dokumentů o Interhelpu a 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky. Omylu se dopouštěl ten, kdo přidával do tohoto názvu - Jana Žižky z Trocnova. Ve Velkých Karlovicích nastoupila na své první učitelské místo a celý aktivní život zde pracovala jako učitelka, později jako zástupkyně ředitele základní školy, vedla i obecní kroniku. Vždy si dovedla najít čas pro celou řadu zálib a celoživotních lásek. Patřily k nim především knihy, ochotnické divadlo (vytvořila řadu zajímavých rolí) a národopis, kterému se věnovala po mnoho let. Působila ve folklorním souboru dospělých, později 27 let vedla dětský soubor Javorník a pěvecký sbor žen Karlovjanky...

Napsala několik knih karlovských pověstí a byla bezkonkurenční znalkyní historie Interhelpa, seznámila mě rovněž s Drahomírou Marečkovou, dcerou zakladatele družstev pomoci sovětskému Rusku. Spolu jsme byli také na hřebenech Javorníků, kde bylo území Ztracenec a na něm žila v usedlosti vdova Anna Gajdošová. V šuplíku měla pořád rozsudek trestu smrti, který nad ní vyřkli nacisté za to, že u ní na seníku, kdy měla dvouměsíční Alenku, přespal Murzinův partyzán...

Třicet roků jsem jezdil do Velkých Karlovicí, abych psal o jedinečné vesnici. Měl jsem to z mého rodného Hovězí kousek podél Bečvy. O tom, že je rozlohou největší v Česku, že na jeden metr čtvereční připadá nejvíc profesionálních i amatérských umělců. Krpčáři, řezbáři, malíři, výrobci šindelů, papučáři, tvůrci Betlémů z bavlnek, jejichž kumšt inspiroval malíře Karla Hofmana, Antonína Schneiderku, Ilju Hartingera, Jana Kobzáňě, Františka Podešvu a Antonína Strnadela, komponistu Leoše Janáčka, spisovatelku Marii Podešvovou... Velké Karlovicve jsou také partyzánskou obcí.Zástava

A kde se vzal Murzin a jeho bojovníci na Valašsku? Jako 23letý kapitán Rudé armády seskočil s dalšími dvěma desítkami sovětských a slovenských parašutistů na pomoc SNP v srpnu 1944. Když ukončili na Slovensku své poslání, snažili se dostat na Moravu. V době přechodu skupiny asi 60 osob, kterým 28. září 1944 velel D. B. Murzin, došlo k odvážnému činu teprve šestnáctiletého karlovského kominického učně Františka Tomka. Podařilo se mu projít přes zdvojené německé stráže měšťanské školy a uložit do komínu časovanou nálož. Dnešní horní škola byla v té době stanovištěm německých celníků a pohraniční stráže. Výbuch časované nálože měl odlákat pozornost na státní hranici a uvolnit cestu Murzinově oddílu. K výbuchu nálože došlo v podvečer okolo 18 hodiny. Silná tlaková vlna způsobená výbuchem vymetla v budově všechna okna. Při výbuchu nebyl nikdo zabit ani zraněn. Za této události se v noci z 28. na 29. září podařilo skupině mjr. Murzina bez jediného výstřelu překročit státní hranici a přemístit do nového operačního prostoru na Moravě.

Největší starosti působil zdejším nacistům právě 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky, dnes mající v Karlovském muzeu samostatnou expozici. Oddíl byl po střetnutí s Němci dne 2. 11. 1944 na Čertově mlýně a Kněhyni oslaben o svého velitele por. Jána Ušiaka, který byl těžce zraněn. O den později byl v Čeladné obklíčen Němci a zvolil smrt z vlastních rukou. Při této přestřelce zahynulo i několik partyzánů a byli raněni sovětští velitelé D. B. Murzin a V. P. Nastěnko. Tomu předcházela připrava akce většího rozsahu, která by zlikvidovala partyzánskou činnost v Moravskoslezských Beskydech. S partyzánským odporem se rozhodl skoncovat všemi dostupnými prostředky. 

Proto se odehrála bitva mezi čtyřmi stovkami partyzánů a nacistickou přesilou 13 tisíci vojáků u Velkých Karlovic, šlo o největší odbojovou akci na území Protektorátu. Partyzánský štáb byl zničen. Popis akce Tetřev přinesl web Valka.cz, oficiální partner největšího vydavatelství military literatury a časopisu Military Revue: "Dne 3. 11. 1944 vydal K. H. Frank rozkaz, aby zajatí partyzáni byli okamžitě veřejně popravováni. Brzy se ve valašských vesnicích objevily německé policejní oddíly a tyto exekuce se prováděly. Veřejné popravy se uskutečnily v Zubří, v Ostravici, v Růžďce na Vsetínsku, v Dolní Bečvě, v Kunovicích a Poličné u Valašského Meziříčí. Jedním z opatření k potlačení odporu a zamezení podpory domácím obyvatelstvem mělo být vyklizení určité části pohraničního pásma a vytvoření německého vojenského prostoru.

K. H. Frank k tomu žádal svolení H. Himmlera, který mu vyjádřil svůj souhlas. Dne 3. listopadu 1944 byl také vydán rozkaz, podle kterého měly být střeženy všechny mosty na železničních tratích Valašské Meziříčí – Vlárský průsmyk a Staré Město - Vlárský průsmyk. Tento rozkaz dále obsahoval pokyny k vytvoření destrukčních a požárních oddílů, jež měly v pohraničním území zjistit a v případě přímého rozkazu zničit všechny osaměle stojící boudy, myslivny, horské hotely, hostince a selská stavení.

Na operaci Tetřev byly nasazeny tyto jednotky:
- prapory wehrmachtu z 540. divize a příslušníci zbraní SS, asi 12 000 mužů
- zvláštní policejní stíhací oddíly Ruhsam a Burger, asi 700 mužů
- úředníci řídící úřadovny gestapa na Moravě v Brně a ZbV Kommanda 1, 9, 24 pod společným velením SS-Obersturmbannführera Müllera, celkem asi 320 mužů s 39 psovody.

Nacisté vycházeli ze skutečnosti, že po rozbití velitelského štábu oddílu v minulých dnech jsou síly partyzánů značně roztříštěny. Operace „Tetřev“ měla tento oddíl s konečnou platností zlikvidovat. Výsledek operace „Tetřev“ podle závěrečné zprávy SS-Obersturmbannführera Müllera:

13 zatčených (počet je nepřesný, jednalo se až o 30 lidí),
8 partyzánů zastřeleno,
4 partyzáni zajati,
1 nezúčastněná osoba zastřelena,
2 nezúčastněné osoby zraněny.

Nacistům se partyzánské jednotky zničit nepodařilo. Brigáda se rozdělila podle místa působení do různých úderných oddílů pod jednotným velením Dajana Bajanoviče Murzina, jenž je dodnes kontroverzní postava. Několik lidí tvrdilo, že v opilosti zabil několik nevinných lidí a své partyzány nechával rabovat a krást. Choval se údajně i zločinně k zajatým Němcům. Nechal prý nastoupit do zástupu těsně za sebe zajaté německé vojáky a domnělé české kolaboranty. Zkoušel na nich prakticky účinnost křesadlových pistolí ukradených kdesi, snad na zámku v Holešově.Generálmajor Dietrich von Müller, velitel 16. tankové divize. Jeho zajetí oddílem Olga bylo jediným takovým případem na území Protektorátu Čechy a Morava.

Údajně má podíl i na smrti svého zástupce Ivana Štěpanova, který zemřel 10. dubna 1945 na Černavě. O této události se mezi samotnými partyzány moc nehovořilo. Někteří tvrdili, že šlo o nešťastnou náhodu, jiní byli jiného názoru.... Podle výpovědi samotného majora Murzina (v devadesátých letech) byli nečekaně přepadeni německými protipartyzánskými jednotkami, pravděpodobně na něčí udání. „Štěpánov byl Němci zabit, Já ho nezastřelil“. Většina pamětníků - partyzánů se shoduje. Ti, kteří pro Murzina pracovali, tvrdili, že byl tvrdý, ale jinak to údajně nešlo...

Možná z těchto důvodů byla statistika akcí partyzánského odboje značně přemrštěná. Zabito mělo být přes 1700 nacistů, přes tisíc zraněno a na 800 vzato do zajetí. Vykolejeny měly být tři desítky transportů, z toho deset vagonů s municí, zničeno nebo poškozeno měly být 53 tanky a 18 letadel. na dvě stě automobilů, desítky mostů...  Záhlaví seriálu o krásné Češce Olze Františákové a její démonické roli u partyzánů a gestapa. Pod názvem Partyzánka vycházel v letech 1956-1957 v časopise Münchner Illustrierte.

Historik Jaroslav Přikryl, autor publikace "Partyzánská brigáda Jana Žižky" (1976), mně k tomu dodal: "Zásadně jsem počítal podobné akce podle německých archivů a deníků, které byly přesné, s typickou německou důsledností a disciplinou. Tak mi vyšlo, že na Moravě bylo partyzány zničeno víc mostů, než bylo kdy postaveno..."

Nelze opomenout ani partyzánský oddíl Olga, který vznikl na přelomu let 1944/45 jako jedna ze skupinek, které se po potlačení Slovenského národního povstání probily přes slovensko-moravskou hranici. Velitelem oddílu byl Josef Houfek (zvaný „Pepek“), jeho zástupkyní byla Olga Františáková, po níž byl oddíl pojmenován. V únoru 1945 se partyzánskému oddílu Olga podařilo kontaktovat velitele partyzánské brigády Jana Žižky Dajana Murzina, který oddíl uznal za součást své brigády.Velitel partyzánského oddílu Olga Josef Houfek a jeho zástupkyně Olga Františáková

Postupně pak měla Olga až 130 bojovníků, které Houfek rozdělil do tří čet. V dalších týdnech prováděla skupina přepady německých vojáků a sabotáže. Nejvýznamnější diverzní akcí bylo vypuštění 23 cisteren s půlmiliónem litrů pohonných hmot na nádraží v Morkovicích na konci února. Olgu však nejvíce proslavil čin z 19. dubna 1945, kdy partyzáni zajali velitele 16. tankové divize generála Dietricha von Müllera... Západoněmecký týdeník později zveřejnil článek, podle něhož Olga Františáková byla za války konfidentkou gestapa…

Inu, po roce 1989 nyní už plukovník ve výslužbě Dajan Bojanovič Murzin se setkal z českými prezidenty Václavem Havlem a Václavem  Klausem a dostal vysoká státní vyznamenání. Pravidelně jezdil do Karlových Varů a samozřejmě na Moravu, do míst kde bojoval v roce 1944 a 1945... Ať se dners shodnete se svým nových velitelem. Na nebesích rozhodně nejsou zemljanky..